Pohádek a čtení pro děti není nikdy dost, zejména v době prázdnin. Proto před začátkem prázdnin Petra Hátlová v Lesním ateliéru Kuba pokřtila svou třetí pohádkovou knížku. Jmenuje se O skřítkovi Dundovi. „První ohlasy od dětí říkají, že knížka se jim líbí, protože je napínavá. Z toho mám velkou radost,“ říká autorka pohádek.

Křest vaší poslední pohádkové knížky byl před pár dny, jak proběhl?
Křest byl moc pěkný. Já si na křtech svých knížek docela zakládám a jsem ráda, když se vydaří. Moje knížky mívají dva kmotry. Kmotřičkou pohádek O skřítkovi Dundovi byla paní Jana Kubová z Lesního ateliéru Kuba v Kersku, tam křest i proběhl. Kmotrem byl hudebník Jan Neckář. My všichni tvoříme takový sousedský trojúhelník, takže jsem oslovila je dva a byla jsem ráda, když mě neodmítli. V ateliéru Kuba jsem křtila už druhé pohádky, takže to byla taková moje sázka na jistotu. U ateliéru je krásný park se vzrostlými stromy, takže jsme křtili venku.

Když pohádky píšete, máte představu o tom, jak budou vypadat postavičky, které v nich jsou?
Já na ilustrace svých pohádek hodně dbám, takže někdy ano. Když jsem vybírala ilustrátora pro knížku O Kerýskovi, tak jsem ilustrátorce Veronice Balcarové dala volnou ruku v tom, jak bude vypadat dubový panáček Kerýsek, ale naopak dostala přesné instrukce a fotky psů, podle nichž měla namalovat smečku pana hajného. Ta smečka je totiž moje smečka a tam jsem představu měla jasnou. Při výběru ilustrátora knížky O vodního Okřehkovi ze Sedlické obory byla předlohou bludičky Eli moje praneteř Eliška. Takže jsem ilustrátorům pro změnu rozesílala její fotky. U této knížky jsem pak paní ilustrátorce Petře Tatíčkové posílala i fotky kapličky z Holušic, věž kostela v Sedlici a zámku v Blatné, protože to jsou reálie, které v pohádkách jsou. Co se týká pohádek O skřítkovi Dundovi, tam jsem nic konkrétního nepožadovala, jen jsem chtěla, aby obrázky byly pěkné. Tak volba padla zase na Veroniku Balcarovou.

Pohádky píšete, máte pohádky ráda?
Já mám ráda pohádky i básničky. Mám ráda pohádky Václava Čtvrtka a z filmových pohádek mám nejraději Tři oříšky pro Popelku, mám ráda i Arabelu, nebo pohádku Princ a Večernice. Já si myslím, že dětství každého dítěte by měly provázet pohádky a myslím si, že i přes dnešní zrychlený a dravý svět, by pohádky měly být laskavé, milé a měly být tím, co dítěti udělá radost, případně mu třeba dá i nějaký vzor. Řekla bych, že pohádek v dětství, ale vlastně obecně v celém životě, není nikdy dost.

Udělaly vám někdy vaše pohádky radost?
Já mám radost pokaždé, když mi někdo řekne nebo napíše, že se mu pohádky líbí. Dostávám ohlasy jak od lidí, které znám, tak od lidí neznámých, kteří si mě dohledají na internetu. Velkou radost jsem měla, když jsem se dozvěděla, že se moje pohádky dostávají do čtenářských deníků, kam si je děti zanáší dobrovolně. A velkou radost jsem měla i z toho, když jsem si přečetla, že moje knížky čtou děti žijící v zahraničí, aby si uchovaly češtinu. To jsou okamžiky, ze kterým mám vždycky velkou radost.

Vaší poslední knížkou jsou pohádky O skřítkovi Dundovi, o čem pohádky jsou?
Skřítek Dunda hlídá poklad všech lesních skřítků, potíž je ale v tom, že ani sám Dunda netuší, co hlídá. A tak se rozhodne, že zjistí, co truhla s pokladem skrývá. Víc prozradit nemůžu, snad jen to, že kamarádem skřítka Dundy je srneček Tmavé ouško a sova Kulíšek. A podle prvních ohlasů od dětí se knížka líbí a říkají o ní, že je napínavá. Tím mi Dunda dělá velkou radost.