Voda v Morávce má dlouhodobě vynikající jakost a řadí se tak k nejkvalitnějším zdrojům pitné vody v celém regionu Moravskoslezského kraje.

Vodárenská údolní nádrž Morávka patří k soustavě nádrží v povodí Odry (nádrže Kružberk, Slezská Harta, Šance, Morávka), které zabezpečují systém Ostravského oblastního vodovodu (OOV) a pomocí něj pak obyvatelstvo téměř celé ostravské aglomerace pitnou vodou. Je situována v horské oblasti Beskyd na horním toku řeky a ovládá povodí o velikosti 63,3 km2. 

Geologicky leží přehradní profil v dosti složitých poměrech a při výstavbě hráze bylo nutno řešit řadu technických problémů. 

Co do kvality má voda v nádrži dlouhodobě vynikající jakost a řadí se tak k nejkvalitnějším zdrojům pitné vody v celém regionu Moravskoslezského kraje. Z důvodu vodárenského využití je na nádrži zakázána jakákoliv rekreace a je i vyňata z výkonu rybářského práva. Z důvodu kvality vody je na ní provozováno účelové rybné hospodářství, pro jehož fungování existuje těsně pod přehradní hrází objekt rybného hospodářství. Jím správce přehrady státní podnik Povodí Odry produkuje pro ni (ale rovněž i pro přehradu Šance) patřičnou produkci rybí násady.

Účelem vodního díla je také nalepšování průtoků pod přehradou, snížení povodňových průtoků a průběžné energetické využití průtoku vypouštěného pod přehradu.

Přehrada prošla v letech 1997 až 2000 nákladnou rekonstrukcí, kdy byla po několik měsíců vypuštěna. Původní návodní těsnění z asfaltobetonu bylo částečně odfrézováno a nahrazeno geomembránou Sibelon z PVC, testovanou v Itálii. Jde o premiéru takového technického řešení těsnění hráze v rámci střední a východní Evropy. Vyvolává nemalý zájem domácích i zahraničních odborníků.

Historie stavby
Nádrž na toku Morávky, která by sloužila především k zadržování přívalových vod, byla původně počátkem 50. let připravována v lokalitě u Raškovic, 8 kilometrů níže po proudu. Na místě už začínaly přípravné práce, když byl koncem roku 1953 předložen alternativní projekt výše položené přehrady při ústí potoka Slavíče do Morávky, který kladl důraz na vodárenské vyžití nádrže. To při dobovém nedostatku vody pro rostoucí ostravskou aglomeraci (zvláště pak pro plánovaný Havířov) sehrálo důležitou roli. Stavba přehrady u Raškovic byla na poslední chvíli odvolána; zbyl z ní pouze kanál Morávka-Žermanice a k němu zřízený rozdělovací jez.

Alternativní návrh přehrady mezi masívy Travného (1 203 metry) a Slavíče (1 055 metrů) nad Morávkou byl schválen, dopracován a v letech 1961 až 1964 proběhla stavba sypané zemní hráze. Na rozdíl od obvyklého hlinitojílovitého těsnění uvnitř hrázového tělesa byl v případě Morávky použit jinak ojedinělý asfaltobetonový povrchový plášť. Nedostatečné zkušenosti s tímto typem izolace a spěch při její instalaci se projevily při počátečním napouštění v roce 1965. Hráz prosakovala do té míry (přes 0,3 m3/s), že napouštění muselo být zastaveno a celá návodní strana hráze upravena a dotěsněna. Definitivní napuštění proběhlo teprve v letech 1966 až 1967. Odhad třicetileté životnosti asfaltobetonového těsnění se ukázal být realistický, když za povodně v září 1996 došlo k jeho prolomení a narušení tělesa hráze až do hloubky 1,6 metru. Trhlina byla rychle dotěsněna a začala se připravovat celková rekonstrukce hráze (právě dokončená vodárenská nádrž Slezská Harta však mohla posloužit jako náhrada, zatímco ještě o několik let dříve by odstavení Morávky nebylo myslitelné). Celková rekonstrukce při vypuštěné nádrži proběhla v letech 1997 až 2000; v jejím rámci bylo asfaltové těsnění hráze nahrazeno speciální PVC fólií, vybudována další výpustní štola a nová štola drenážní pro odvodnění svahu nad přehradou.